Reportáž z akce Hradecká sova 2008

S nápadem dobýt severní pól přišel minulé úterý magistr Šofr. Když jej na schůzce naší Jednoty podolských otužilců přednesl, byli všichni návrhem nadšeni. Ale nikdo se nechtěl výpravy zúčastnit. Většinou z rodinných důvodů... ^*

Co předcházelo...

Citace klasika, myslím, přesně vystihuje prvotní pocity s nimiž jednotliví členové týmu přistupovali k návrhu budoucí kapitánky týmu (Kristy, Karla) zúčastnit se šifrovací hry Hradecká sova. Čím více informací o hře jsme však získávali, tím rychleji začaly stoupat její preference.

Musím na tomto místě předeslat, že jsme naprostí amatéři začátečníci a s pojmem šifrovací hry jsme se poprvé setkali právě při registraci na Sovu. Základ týmu (Kristy (viz výše), Markéti (moje maličkost) a David) byl zformován rychle, zbývalo obsadit volná místa. Na ta byl vypsán minikonkurz, jehož jedinou, ale zároveň nutnou podmínkou bylo vzdání se předem veškerých ambicí na medailové umístění (abychom nemohli být zklamaní z výsledku). Ostatně od týmu se jménem "Smrduté ploštice" ani nelze spravedlivě očekávat oslňující výkony. Z minikonkurzu vzešli dva doplňující členové - Verča a Borek.

Následovaly dva týdny opatrného seznamování s technikami šifrování, kdy nálada v týmu oscilovala mezi euforií ("Jo! Dám to i bez nápovědy!") a totálním zoufalstvím ("Jak to, že ufon není živočich?!").

Samotná hra

V sobotu jsme si tedy sbalili ranečky s povinným i nepovinným vybavením, jídlem, pitím a ošacením (doteď nechápu, jak jsem to tam všechno narvala) a vyrazili na nádraží na Slezském Předměstí, kde jsme rozbili tábor a pohodlně se usadili, abychom záhy zjistili, že se budeme přesouvat. Sbalili jsme karimatky, přepočítali batůžky a členy a nechali se přemístit na skutečný start.

Úvodní kolo

Čas u nádraží jsme ale využili k přípravě strategie pro úvodní hru. Dle mého mínění byla téměř dokonalá, měla pouze jednu drobnou vadu, v tom fofru byla neuplatnitelná.

Než jsem stačila zaujmout místo ve frontě u vetešárny, podařilo se ostatním členům vytradeovat celého slona. No jo, obchodního ducha jsem holt nikdy neměla...

Hlavní bylo, že jsme si vyzvedli první zadání a mohli začít luštit.

Písmenková

S jistou dávkou hrdosti musím konstatovat, že jsme poměrně brzy přišli na to, že pět lidí se na jednu osmisměrku nevejde. Dělba práce na hledače, zapisovače a škrtače se ukázala jako dobrá volba.

Velký dík patří dodavateli zvýrazňovačů, Borkovi. Písmena N, Y a X se díky němu krásně objevila a my jsme se tak vyhnuli zmatenému pobíhání po lese.

Zmatená

S mapkou v ruce jsme se vydali na vyznačená místa. Ztratili jsme se sice hned na prvním větvení cest, ale na tu správnou jsme se vrátili.

Pročpak asi jsou některá hesla napsána dle svého významu a jiná ne? Zkusíme na to napasovat morseovku... A ono jo :-)

Spáleník jsme v mapě našli, zbývalo rozhodnout, kudy se na něj vypravit. Věrni založení týmu jsme zvolili trasu sice dvakrát delší, ale zato nenáročnou. Vždyť propad v pořadí o 4 místa nás nemusí tolik bolet.

Barevný svět

Šifru skytalé znám z bezpečnosti dat a informací, přesto mě první napadl kryptex. Jen jsem nechápala, proč nemá poslední část taky tu pacičku na slepení... David ovšem hned odhalil, že lepší bude slepit jeden souvislý pásek.

Proč nám orgové dávali lentilky? Jako svačinu pro pět lidí asi ne :-) Později si Kristy všimla i názvu stanoviště. Každopádně jsme Spáleník opouštěli jako druzí dokonce před Lehkou demencí...

Pralinková

U podjezdu jsme se nenechali zmást větším množstvím nedbale pohozených černých pytlů a raději jsme je blíže nezkoumali. Ten "náš" jsme našli za rohem.

Shoduju se s Koumáky v tom, že obrázkové šifry nepatří k mým favoritům. Ale zatímco jsem vyhodnocovala jejich uměleckou hodnotu, přeložila Verča zadání napůl a Kristy zjistila, že některá písmenka přebývají. Jen "sněmovna" nám dala trochu zabrat :-)

Kristy zklamaně prohlásila, že čekala, že nám to bude trvat dýl, že zatím nestíháme ani zpívat. Netušila, že se její touha po zdržení na stanovišti již brzy vyplní.

Matematická

Příště si musíme lépe nastudovat rady. Hledali jsme složitosti tam, kde nebyly. Zvýrazněné DNA v kódu stanoviště nás odsoudilo k minimálně dvaceti minutám genetické analýzy jednotlivých rodin. Zkoušeli jsme i dědičnost barvy triček.

Poté, co se Borek ozval s nápovědou jsme se začali věnovat serióznímu řešení. Kristy se zeptala, zda je v mapě někde poblíž něco s dvěstětřicetsedmičkou. Na první pokus Borek kótu zapřel. Slovo KOBA nám také mnoho neříkalo (a týpí byla přece dvě!). Tak jsme si to přeříkali znovu: kostel, okno, týpí, auto. Dokonce i mapa se umoudřila a my vyrazili do lesů.

MHD

Když jsem studovala loňská zadání, nechala jsem si vlaky až na závěr a bez řešení jsem na ně nepřišla. Tak proč nezkusit podobný postup i u jízdního řádu MHD...

"Hodina v minutách" a za chvíli jsme koukali na čtyři čísla a uprostřed velké plus. Sčítat se nám je moc nechtělo a Borek našel v mapce hradeckých lesů odpovídající sektory, tak jsme zamířili hloub do lesa.

Kvíz

Druhá křížovka se nám zdála sympatičtější. Jen mi chvíli trvalo, než jsem ostatní přesvědčila, že lokál je šestý pád. Kristy si poradila s částí třetí křížovky a pak jsme se museli vrátit k té první.

Když s sebou máte ITíka (David), netrvá mu dlouho odhadnout, že k,M,G...P,E můžou být i byty. Ostatní posloupnosti jsme dali po čase taky dohromady. Jen s těmi prezidenty nám to orgové trošku zavařili. Chvíli jsme byli rozhodnuti nacpat tam fotbalový nároďák :-)

Arabská

Ala jsme odhalili celkem rychle, ale první písmena ze zkratek prvků ani z jejich českých názvů nám moc nepomohla. S dvojkou jsme byli úspěšnější.

Zvířátková

Napoprvé jsme si vybrali špatný břeh potoka, naštěstí jsme svůj omyl zjistili už po sto metrech.

Vyzvednutou šifru jsme se nejdřív pokusili rozlousknout na místě. Po třech komářích štípnutích na osobu a nulovém přiblížení se k řešení jsme se rozhodli pro taktický ústup k silnici.

Tahle šifra se orgům opravdu povedla. Zkusili jsme snad všechno kromě propichování špendlíkem. Nakonec se Borek odhodlal vyběhnout pro nápovědu. Když jsme zjistili, že "Tygr není gepard!", pochopili jsme i smysl divočáčka.

Italské špagety

Tak ty jsme si opravdu užili (i díky neznalosti pravidel).

Po neúspěšné snaze vygooglit, zda existuje uzlová abeceda, jsme se vrhli na morseovku. Nějak nás nenapadlo, že Římané jsou taky Italové. Komáři si připsali další úspěšné zásahy, čímž nás de facto vyhnali pro nápovědu. Kdybychom si přečetli info důkladně, tak by nás nenapadlo jít pro obě nápovědy a mohli jsme si ušetřit 2km a prodírání vzrostlými kopřivami.

Po zkusmém dosazení do rovnice jsme se potřetí přeplavili za zvuků chorálu "Loďka je máááláá vesla jsou krááátkýý" přes řeku a vyrazili na modelářské letiště.

Pohádková

Co k tomu říct? Sežrali jsme to i s navijákem :-) Nejdřív nás tedy zaskočilo, že pod první velkou břízou jsme zadání nenašli. Pak jsme měli takovou radost, že jsme ho objevili, že jsme se ani nezdržovali s uvažováním a chvátali na Malé náměstí.

Čtyři členové týmu byli v tu chvíli ochotni odpřísáhnout, že se tam nějaký pařez vyskytuje. Proti byl pouze David, kterému se o dvě hodiny později zbytek týmu omluvil. My jsme totiž obešli i Žižkovy sady a všechny jejich pařezy...

Obrázková

Ke kostelu panny Marie na Rožberku jsme tak dorazili se značným zpožděním za špičkou. Obrázky jsme pospojovat dokázali, ale nějak nám unikala ta jedinečnost. Kristy s Davidem byli vysláni pro nápovědu. Zbytek týmu přišel na řešení chvilku předtím, než se k ní dostali.

Kubické monstrum

Naše jediné vyzvednuté řešení.

K "Úprkovce" jsme dospěli před svítáním. Ačkoli bylo celou noc krásně teplo, v tuto ranní dobu se citelně ochladilo. Pro příště si vezmeme ponaučení - méně jídla a více oblečení.

Krychličky nám rozfukoval vítr a častovali jsme je nepěknými přívlastky. Morální a emocionální stav týmu jsme vyhodnotili jako kritický a zavolali pro řešení.

Slovesnost

Nevím jak u ostatních, ale naše řešení je dílem náhody. Borek už vytáčel číslo pro sdělení řešení (luštit už se nám nechtělo, ale vzdát před koncem taky ne), když jsem dočetla až k poslední větě. No co, když to tu píšou... A Kristy dokonce věděla, kde se Klídek nachází.

Kódované puzzle

Tak to už byla nezáludná šifra. Horší bylo se po probděné noci dostat přes lanové překážky.

Podtrženo sečteno

Do cíle jsme se doplazili v 7:43 SELČ. Úplně hotoví. Dobře, že jsme v tu chvíli nevydávali žádná závazná prohlášení...

Nemůžu mluvit za celý tým, ale za sebe hodnotím soví akci jako skvělý zážitek. Poklona a velké díky organizátorům, je vidět, že to co dělají, dělají s nadšením. A nezbývá než doufat, že jim vydrží. My bychom se příští rok určitě chtěli zúčastnit znova. Snad budou chtít i ostatní Ploštice :-)

---

^* Smoljak, Ladislav; Svěrák, Zdeněk. Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Praha: Paseka, 2006. ISBN: 80-7185-315-1.

---

Prostor pro Vás: